Vygooglit na: .
  Vygooglit na: .
..:: Bigmig ::
..:: Web ::..
..:: Aktuality ::..
Aktuality

Triangl 24h
Tour de France
..:: Diskuze ::..
Poslední příspěvek
Michal   07.12.
rochic@seznam.cz
dneska by to šl...
Leden 2001  měsíc zpět aktuálni dopředu  měsíc dopředu  o rok dopředu
Leden 2018
PoÚtStČtSoNe
18192021222324
25262728293031
1234567
8910111213 14
15 16 17 18 19 20 21
22232425262728
..:: Plánovací kalendář ::..
..:: Aktualizace webu ::..
20.04.2012
..:: Aktualizace stránky ::..
19.02.2008
..:: Čas ::..

Čtvrtek
..:: Statistika ::..
TOPlist
..:: Počasí ::..
Aktuální počasí
..:: Předpověď ::..
Předpověď počasí Předpověď počasí Předpověď počasí Předpověď počasí Předpověď počasí Předpověď počasí
..:: Motorlet ::..
WebDesign by
Petr Hrubeš


Cross-browser compatibility tested with IE8, Opera and Mozilla browsers.
Závody

Reportáže ze závodů 2007


Můj první triangl...

24 hodinovka Ždírec nad Doubravou

Ždírec – 26.5. - 27.5.2007, start 9.00, Ždírec

mapka velkého okruhu ' mapka malého okruhu 'výsledky
mapka velkého okruhu ' mapka malého okruhu ' výsledky

Úvod

Je tomu bezmála skoro téměř rok a půl, co jsem se dozvěděl, že můj nejoblíbenější maratón Lacman Vysočina Road skončil. Bylo mi to strašně líto, zvlášť když jsem si zvykl na tu skvělou atmosféru, zázemí a vše co s tím bylo spjato. Život jde dál. Všecko jednou skončí, aby mohlo něco nového začít. Vrtalo mi ale hlavou , že tahle parta lidí přece s cyklistikou a závoděním úplně nemohla skončit a vrtalo mi správně .
Někdy v lednu se mi totiž, a myslím že to bylo 26. února , objevila v poště pozvánka na 24hodinovku ve Ždírci. A bylo to tady. Už loni se něco podobného konalo a já o tom jenom nevěděl. Nevadí. Snad mi to letos vyjde a přijedu. A tak se i stalo. I když jsem ještě ve čtvrtek nevěděl zda se podaří vyprázdnit doma marodku a předat děti na víkend babičce a v pátek jsem pro jistotu zapomněl zhasnout světla u auta tak, že se mi vybila baterka , přesto přes všechno jsme okolo 14. hodiny dorazili s Andělem na Bílek. Řeklo by se času spousta, ale než jsme si došli v Chotěboři na jídlo a na nákup, tak bylo najednou 18 hodin a já neměl ještě projetou trasu. Vyrazili jsme s Andělem na kolech do Ždírce, objeli triangl, tedy trasu nočního malého okruhu, a usoudili jsme, že velkého okruhu si zítra ještě užiju dost . Nabrali jsme tedy kurz zase zpět na Bílek. Tak to byl můj první triangl .
Mým jediným cílem bylo překonat svůj loňský rekord z K24 a to jsem byl ještě velmi opatrný, protože tento okruh je 4x těžší co do převýšení a už vůbec nemluvím o menším městském okruhu (neplést s Monakem ), který má necelých 1,9km, což pro představu naznačuje, že na jednom místě se objevíte co 4 až 5 minut. Šílený cyklista KPO (okruh 4km) je proti tomu hadr. Myslím že, další vyšší stupeň už je snad jen objíždět dokola parkoviště před Kauflandem .

Sobota

4.15 Vstávám a beru si pár vitamínů v pevném i tekutém stavu. 4:20 Anděl vaří ovesnou kaši s hrozinkami. Venku je nádherně - mlha. 4.50 Tlačím do sebe kaši a zase ještě na chvíli ulehám. 6.00 Budím sebe a Anděla, aby šel uvařit oběd a další jídlo, co budeme jíst přes další den. Já mezitím dávám tašky a kola do auta. Neskutečně se na ten závod těším. Před každým závodem mívám trému, ale dnes je to úplně v pohodě. Je to tím, že zde vlastně neznám nikoho a cesta do neznáma bývá nejpřitažlivější . Obědvám v 6.30 rýži s kuřecími medailónky. Anděl se jako vždy vycajchnoval a připravil pro mě na závod spousty lahůdek. Už se nemůžu dočkat. Kromě kola i docela rád jím .
Před osmou hodinou jsme naložený a vyrážíme do Ždírce, k základní škole, kde bude náš hlavní stan. Už nás tam vítá první soupeř Jirka Fidler. No soupeř, spíš souputník, na 24 vlastně žádný soupeř není. Jediným je čas, protože ten utíká rychle. Někdy v noci ovšem děsně pomalu . Zdravíme se, podáváme si ruce a zjišťuji, že má Jirka ruku celou obvázanou. Jemně se ptám, zda s tím taky pojede závod. Určitě, je to jen tříska hodně hluboko zaražená v ruce . No vidím, že zde rozhodně budou samí železní muži, tak chlapče jen neudělat ostudu .
Postupně se vybaluji a připravuji na start. Anděl mi chystá jídlo a pití a připravuje mi zázemí. Bez toho bych si už nedokázal žádný dlouhý závod představit. Mezitím přijíždějí další borci a těsně před devátou si vezme slovo hlavní organizátor a duchovní otec akce (společně s Jirkou) Luboš Plíhal, aby nám řekl pár organizačních nutností a přivítal všechny odhodlané cyklisty. Letmo se snažíme se představit a popřát si štěstí, ale je mi jasné, že se poznáme trochu víc až na okruhu, ale to jen s některými . Občas se stává, že někoho za celý závod ani nepotkáš, protože jezdí o půl kola stejnou rychlostí jinde. Ověřil jsem si, že to lze i na trianglu . No nic, nechme zbytečných řečí a už k závodu.

Sobota 9:03

... a je odstartováno. Luboš hned na všechny apeluje že první kolo se pojede pomalu v klídku, aby si všichni prohlídli trať a nebloudili pak . Je to myslím rozumné, spíš jsem se bál, že se to na začátek hned závodně napálí a budeme koukat. Já osobně také celou trať neznám, i když podstatné úseky mám za ta léta dobře projeté. (Mojí reportáž s metrovou závějí sněhu zde znají do podrobna, jak jsem později zjistil ).
Už v prvním kole se formuje skupinka (já, Martin Sahula, Milan Stehno, Leoš Pradáč, Jiří Fidler a Luboš Plíhal), kde se dá učekávat útok na nejvyšší čísla. Ostatní jsou pozadu a ty díky tomu nemám zatím moc šanci poznat. Vyjímkou je Jarda Chalupa, který hned v prvním kole píchnul a tak se stal slavným . Zaslechl jsem jen, že nemá pumpičku nebo náhradní duši, takže byl na závod dobře připraven . Jinak je vidět, že jsou všichni ve formě.
Už na začátku jsem se Luboše ptal, že mám obavy z kvality cest, když některé jsou především lesní spojky, ale je to k mému překvapení opravdu velmi dobré. Na okruhu v podstatě není žádné nebezpečné místo. Je vše zkrátka připraveno výborně, jak jsme byli zvyklí z LVR.
Projeli jsme první kolo, zhodnotily stav tachometru 33,7km a můžeme do druhého kola. Jedeme stále všichni pohromadě, alespoň nás 6. Jsem zvědav, kdy se to roztrhá, ale to zatím nevím, že první odpadlík budu já .
Při vjezdu do třetího kola to již nemůžu vydržet a musím si odskočit. Očekávajíc horko jsem se nalil jak sud a už to nešlo vydržet. Ostatní mi samozřejmě odjeli, ale to se nedá nic dělat, s tím se musí počítat. Alespoň si pojedu to svoje tempo. 24 hodinovka je individuální závod, tak si užívej samotky. Opravdu si to užívám. Je nádherně, počasí zatím paráda. V lesích není horko a na otevřených úsecích se to dá vydržet.
Anděl mě zásobuje jídlem přesně podle plánu a občas přidá něco navíc. Loni jsem měl problém že jsem moc nejedl, letos spíš zápasím s přežraností . No, ale to je furt lepší případ.
Stále jedu sám, a říkám si jakou asi mám ztrátu. Při vjezdu do čtvrtého kola mi Anděl, který má přehled o všem a o všech říká, že jedu první. Trochu mě to překvapilo, asi jsem si nevšiml, že jsem kluky někde minul. U Račína mě dojíždí Martin, utvrzuje mě, že jsme první, neb ostatní zastavili na oběd. Za Vepřovou přichází první dramatický okamžik. Zjišťuji že mám poněkud volnější přední kolo. Martin koukne a je to jasné. Je to poloprázdné. Martin se mnou čeká až to dopumpuju a pak jedeme společně do depa. Naštěstí je dirka tak malá, že to vydrží. Anděl hned vytahuje z auta náhradní kolo a dostává instrukce jak přezout to prázdné. Vjíždím do 5. kola již s novým předním kolem. Martin mi neujel naopak jsem posléze zjistil, že si šel dělat ionťák a zasekl se déle. Nejhorší ze všeho je, když dojíždíš někoho, kdo před ním vůbec není . Ale to se nedá nic dělat, člověk s tím musí počítat, nemá smysl čekat a naopak zase zrychlovat, to by byl na tomto závodě konec .
Jede se mi dobře občas, někoho z kluků předjedu a prohodíme pár slov. Říkám zavěš se, pojedeme spolu a on správně odpoví: "To by byl můj konec, to já nemůžu ". To je jasný, tak zase dál. Utíká to, ale docela rychle.
V šestém kole se začínají nějak honit mraky. Vypadá to, že dle předpovědi opravdu zmoknem. No, a to už mě zase dojel Martin. Jezdí opravdu skvěle, je vidět, že má velkou formu. Je to zatím jedinej s kým si můžu pokecat, protože ostatní jsou v jiné části okruhu. Kecáme, kecáme, a je to tady. Slejvák jako Brno. No možná, že to bylo Uherské Hradiště . Chytlo nás to na Podhorské louce. Valíme to dolů na Ransko se rychle schovat, ale je to beznadějné. Přívalový déšť je přívalový déšť. Jak mě mrzí, že jsem nenasadil v depu zadní blatník. Ale přišlo to tak rychle . Přijeli jsme ke škole jak 2 vodníci. Rychle jsem se převlékl do suchého, nasadil blatník, něco pojedl a už vyhlížím počasí. Ano, přestává pršet. Martin tam ještě něco kuchtí, tak si říkám, že mě stejně zase dojede.
Anděl je rozený improvizátor, vytáhl mi z auta gumicuky a už rozvěsil mokré prádlo, kde se dá. Potom prý snad Leoš přinesl ještě topení, takže je šance, že v tom oblečení, co jsem teď ze sebe schodil bych mohl dojet zítra ráno do cíle .
Vjíždím už do 7. kola tedy 200km v nohách. Hned v Krucemburku, ale další přívalový déšť. No to snad není pravda, teď jsem se převléknul . Jedu dál, ale déšť spíš kulminuje. Říkám si, jestli by nebylo lepší se vrátit, ale vzhledem k omezenosti počtu náhradního oblečení, kde nejbližší nižší přirozené číslo se zastavuje na 4 a to mě Anděl bude muset půjčit svůj ženský dres a rukavice, vidím, že to nemá smysl. Ale co to? O cca 1km dále Vojnův Městec. Suchá silnice. No to mě teda podržte. Mírný větřík mě ovívá a schnu přirozenou cestou. To jsem se opravdu nemusel převlíkat. No nic. Martin zatím nikde. Určitě si pojede v suchu . Ne ne, tak ne, už je to zase tady. Za Radostínem už zase prší, ale v lese to není tak hrozné. Naštěstí je teplo. Potkávám za Vepřovou Jardu a mává na mě. Taky ho zdravím a jedu poměrně rychle dál. Po chvíli mi dochází, že po mě asi něco chtěl, ale už bylo pozdě na odpověď. Jel jsem moc rychle .
Citelně se ochladilo. Jede se mnohem příjemněji. Užívám si čistého vzduchu, zato kolo je jak bahňák . Až je mi ho líto. No nedá se svítit, je tady od toho, aby jel a nějakej ten nepořádek na sobě musí vydržet . Já si taky nestěžuju. Pomalu se chystám na 8. okruh a kalkuluji, že bych měl do 21.00 zvládnout ještě 2 a zaokrouhlit tak kroužení po lesích na čísle 10. Očekávám Martina, ale Anděl mi v depu hlásí, že jezdí asi 10min za mnou a ztráta se nemění kolo od kola. Je to dobře. Ať jsem s tím vůbec nepočítal, říkal jsem si, že si pojedu to svoje a nebudu se ohlížet na ostatní, je tam už cítit zdravá rivalita. Ode mne i od něj . Za námi je už větší odstup, tak se začíná rýsovat, kdo si to rozdá o pohár. Zatím na to moc nemyslím, protože do cíle je strašně daleko a u těhle závodů je jedno jak jezdíš první polovinu, spíš se rozhoduje v noci a nad ránem. Tak vzhůru do dalšího kola. Už nám zaplať pánbůh moc neprší, ale bahna a vody je všude dost. Sjezdy jezdím opatrně. Liják udělal z cest občas pískoviště. Už plánuji další zastávku v boxech. Je nutno opravit moje asi 3 neděle nabourané koleno. NE že bych se někde vymastil, ale zřejmě mé tréninkové dávky občas neodpovídají realitě stavu vozidla tedy mé tělesné schránce. Po osmém kole zastavuji. Měním mokré ponožky, jím něco teplého do sebe a hlavně mažeme koleno. Po pár minutách se vydávám zase na trasu. Martin zatím nikde. Je znát, že jsem si odfrkl a že přestalo foukat od jihu. Hned se mi zvedl průměr. Ne, že by byl nějak nízko, stále držím hranici 30km/h čistýho, ale i krátkodobá přestávka dělá s tělem divy. Jak si tak libuji, už je za mnou Martin. Říkal, že na rovině jsem mu ujel, ale v kopcích mě měl na dohleh. Tak zase jedeme chvíli spolu. A jak jedeme spolu už tuším zase průšvih. No jistě, přední kolo opět prázdné. Říkám mu ať se nezdržuje, že to dofouknu a uvidím co to vydrží. Je to naštěstí dál než ve 4. kole. Je to sice dál, ale díra je o poznání větší. Tohle je procvak . Dofukuji ještě jednou a modlím se. Už jsem u Ranska a vzduch ubývá . Jedu už jen s těžištěm na zadním kole, ale málem to nestačí. Přijíždím do boxů už téměř na ráfku a hned slyším Anděla: "Byl tady Martin a říkal": "Nechci nic říkat, ale ten tvůj už zase píchnul" Na srandičky vás užije, plantážníci . Naštěstí Anděl je zkušený mechanik a přezutí kola hned někomu zadal . Chtěl bych touto cestou poděkovat... Leošovi a Jirkovi (baiker, kterej přišel fandit) , kteří se podíleli na přezouvání mých kol. Hoši děkuji. No jak jsem se posléze dozvěděl můj druhý (rozdílový ) defekt mě v tu ránu vynesl do čela soutěže smolařů o kravatu s hovězími motivy . Což jsem až do cíle udržel, na rozdíl od jiných věcí, co jsem neudržel , ale o tom později.
Martin se zatím regeneroval v boxech a když jsem mu zahlásil že jedu, přidal se a poslední 10. točnu jsme dali spolu. Už jsme to tak nervali, ale neujížděli jsme si a celkem v tempu si to štrikovali zatáčkami. Když tu jsem pochopil proč mi dva nemůžeme jezdit spolu . Ve sjezdu z Podhorské louky Martin hlásí defekt zadního kola, ale to je během chvíle na ráfku. Chtěl jsem na něj počkat a pomoci mu, ale Martin pomoc odmítl, že má všechno k dispozici a jak jsem byl mokrej, tak jsem raději mazal. Mlha z lesů opravdu nebyla k závidění.
Dokončuji 10. kolo sám a když přijíždím do depa tak už na mě čekají Martinova žena s Andělem ať jí na mapě ukážu kde Martin je, že jeho náhradní duše bohužel taky nebyla ready a neplnila tak správně funkci rezervy .
No tak to jsem dopadl naštěstí ještě dobře.
Pomyslná polovina je za námi, mám v nohách 337km, dávám si zase chvíli oraz, abych se najedl teplého pudinku, vyměnil ponožky, převlékl do suchého a promazal bolavé koleno. Nakonec jsem stál přes půl hodiny.
Je 21:25 a já vyrážím na slavný triangl. Martin mezitím promrzlý dorazil z lesů a hned spěchal do sprchy. Začínám kroužit nejprve sám a postupně očekávám, že se začnou rozsvěcovat pouliční lampy. Nic takového. Kulaťák už svítí. Říkám si určitě automatika postupného najíždění. Určitě se rozsvítí i zbytek. Stmívá se čím dál tím víc a moje přední světlo nestačí zdaleka pokrýt plochu přede mnou . Někdy mám už problém netrefit zaparkovaná auta při kraji. Počítám si okruhy: 1,2,3,4,5,6,7,8,9,8, nebo 10? No ono je to vlastně jedno. Tak takhle by to nešlo pánové, to je první krok k šílenství. Občas tedy jen stisknu tlačítko mezičasu na Polaru, abych měl uloženy údaje o čase a teplotě, kroužím a nepřepínám, tedy nepočítám.
Jak rotuji, potkávám se s Lubošem a řešíme kauzu "street lighting". Luboš tuší nějaký kanadský žertík, ale to ještě nic neví o technické závadě osvětlení . Nakonec se přece jen kolem desáté večerní - se nám rozjasnilo. Je to hlavně bezpečnější. Triangl září světly, blikačkami, takže budí rozruch v přilehlých domcích . Nejeden fanda se tak přijde podívat. Psy, kočky, zajíce a ježky nevyjímaje. Konečně se vidím také s ostatní členy a to především s Milanem, Leošem, a také Jirkou. Kroužím s nimi a tak to lépe utíká. Rychlost Trianglu se pohybuje okolo 30km/h, takže stále držím vysoce nasazenou laťku. Za chvíli vyjede i Martin, ale napojuje se v druhé periodě, takže o sobě asi hodinu nevíme . Mě dělají společnost ostatní chlapci a navíc se k nám přidal junior Lukáš. Je opravdu dobrej, jezdí jako drak. Velká výhoda Trianglu je taky v tom, že depo je co do vzdálenosti prakticky furt po ruce, takže není problém si naformulovat dvě až tři kola dotaz. Pak si počkat pár kol, než Anděl dodá a zrealizuje a přijet si pak pro hotovou věc. 24 hodinovka je především o souhře závodníka s týmem a zde musím Andělovi vystřihnout poklonu, že to fakt zvládla na podtrženou jedničku. Taktika se vytvářela za pochodu, protože s trojúhelníkem jsme se oba ještě nikdy nesetkali , ale vycházela náramně. I Martin se začal postupně učit a svojí ženu zapojoval více a více do týmu. Nevýhodou tohoto okruhu je, tedy, když opomenu vlastnost snadného zešílení , že nepřibejvaj km tak rychle. Tedy samozřejmě opticky, protože rychlost je jinak vysoká a dá se operativně zvyšovat. Ve 23:40 se mi podařilo protnout první větší milník a to tedy 400km. Postupně se z dvojic a trojic a jednotlivců vytvořila velká skupina, která začala rovnoměrně kroužit, a tak se i hodně zrychlilo a ušetřilo pár sil. Jenže nic netrvá věčně ani ... Kolem poledne (půlnoci) vyrazila velká část kroužících najednou do místního klubu na jedno , zbytek domů, a tak jsem chvíli jel sám a chvíli s Lukášem. Pořád mě vrtá hlavou kde je ten Martin. Ptám se jeho paní a ta mi ochotně oznamuje že normálně jezdí . No normálně tady nejezdí nikdo, ale Martin přece jen pochopil, zrychlil a dojel nás, takže jsme dost jezdili alespoň ve třech. Občas to pořádně osolíme až na 33km/h abychom trochu probudili spící organizmy a pak se vracíme na orbitálních 30km/h.
Anděl mě stále zásobuje a ptá se co potřebuji. Je to paráda. Předání funguje někdy i napotřetí, protože zpomalit před depem se mi někdy (resp. nikdy ) úplně nedaří. Tak to bylo třeba při předání rýžových chlebíčku, kdy jsem po třetím kole dostal do ruky raději rohlík a Hořické trubičky jsem naopak recykloval na hořickou drť. Lépe snad dopadly banány, kdy jsem většinou popadl alespoň půlku . Bidóny byly naštěstí v pohodě.
Konečně jsme se přehouply do druhého dne.

Neděle

Martin, já a Lukáš kroutíme jedno kolo za druhým, když se pomalinku vrací z hospody zbytek pelotonu. Asi nastala zavírací doba. Opět se tedy formuje větší skupinka a je vidět že chlapci posíleni ze šantánu dělají s rychlostí divy , protože někteří vlítli na okruh raketovým způsobem a občas se točí kolem 35km/h. Jo z takového vláčku není radno vystoupit. Mě ovšem začíná zase trochu pobolívat kolénko, tak připravuji mechanika na doplnění paliva a výměnu pneumatik .
0:35 Skutečně po pár okruzích je v boxech vše připraveno na PIT STOP . A už je to honička jak u Ferrari. Vláček přijede cca za 4 minuty a do té doby je třeba stihnout sníst rýžovou kaši s hrozinkami, doplnit bidon, vypít polévku s těstovinami a samozřejmě promazat koleno. Ano, to vše se daří výborně a vláček už je zase tady, tak můžeme pokračovat v okruhu číslo 53 . Rozhlížím se tak po vagónech a koukám že zde zase není Martin. Jasně už to chápu byl objednán do boxů o kolo později, takže jsme se teď 2 kola neviděli. Sami jsme pak museli zhodnotit, že tento způsob se nám velmi osvědčil, protože na rozdíl od Ferrari se nám nikde jedno kolo neztratilo . Já jsem bohužel zjistil, že jsem si měl o zastávce v boxech dojít odskočit, ale zřejmě to nebyla zase až tak akutní záležitost, protože jsem další hodinu a půl s tím klidně jezdil .
Máme nyní čas debatit s kýmkoliv o čemkoliv. Občas hlásím z Polaru údaje o převýšení a spálené energii, což si oblíbil hlavně Milan. Vláček se, ale časem rychle rozpadá. Někdo si jde odpočinout, někdo rovnou spát, Jenom já a Martin kroužíme stále dál. Luboš nastoupil taky, jenže do protisměru, tak ho 2x za kolo zdravíme . Pro mě ten pohyb protisměru hodinových ručiček není . To je kulaťák objet, pak sjezd odbočit doleva zase STOP a doleva a na kulaťák. Je to okruh o 100m delší, ale ty křižovatky za to nestojí. Stačí jedna chyba, raději se držím zaběhnutého pravotočivého modelu. Už takhle mám problémy s předností na hlavní od Žďáru.
S Martinem teď kroužíme delší domu sami. Chvíli s námi kroužil i Lukáš. Zvedli jsme výrazně rychlost, a tak to otočil do protisměru a jezdil s Lubošem. Říkal jsem mu že občas musíme hodně zrychlit abychom ten stereotyp zvrátili. Naštěstí se vrací Jirka, Leoš a Milan, tak můžeme zpomalit. Leoš si zřejmě odpočinul více než jsme čekali, protože pak asi 5kol točil takový kule, že mě nenechal najíst . Milan mě zkontroluje převýšení a kalorie a zase je veselo. Právě odbyla 2. hodina pole se vylidnilo a já musím na záchod. Martin říkal, že taky už zastaví. Můj velký problém s průjmem, který je největším nebezpečím dlouhých závodů se opět projevil. Nedá se nic dělat, stále hledám kde dělám chybu ve stravě a stále to ještě nevím, tak snad příště. Anděl do mě nalil trochu nealko piva, tak snad to zabere . Dávám si pak ještě teplý pudink a polévku. Na řadu přichází i 3. sada oblečení. Martin už je na kole a já vyrážím s ním, pořád mám asi o 13km najeto víc, ale to vůbec nic neznamená. To je v přepočtu 7 trianglů nebo chcete-li 30min jízdy. Dlouho sami nejedeme a zase se pole zaplňuje a na scénu přichází i málem zapomenutý Jarda Chalupa, kterého jsem viděl v dešti naposledy někde za Vepřovou. Říkal, že spal a bylo to na něm znát. Vzal za to tak, že bylo jen velmi těže se ho udržet. Nakonec jsem rezignoval a raději jel chvíli sám, zase tak ok jsem na tom nebyl. Martin už taky pomalu vyhrožuje spánkem, ale daří se mi ho stále ještě přesvědčovat ať jede. Už je tu zase Milan a já mu můžu oznámit, že 500km je na spadnutí. Dozvídám se od něj, že loni najel 502km. 3:09 Je prolomena hranice 500km. Začínám kalkulovat, že je šance najet 650km, ale bude to ještě těžké. Všichni už toho mají dost včetně mě a jezdí se tak nějak po dvojicích. Horší je že, v sousedním Krucemburku právě skončila zábava a pubescenti posilněný alkoholem a kdoví čím dalším se nám motají do cesty a ještě se tím drze baví. Snažím se je slovně umravnit ale Martin mě uklidňuje ať to raději nedělám, že to bude ještě horší. Raději se jich nevšímáme. Trvá jim to asi půl hodiny než laskavě odkráčejí do postelí .
Martin už mi oznamuje, že najede 510km a jde spát. No nedá se svítit, ještě je pořádná tma.
4:10 Dělám zase menší pauzu a vidím Martina jak má bolesti na chodidlech. To je průšvih, je mi ho líto. Přeci jen nebýt jeho tak tolik km určitě teď nemám. Ale km se na nás podepisujou, je to znát. Dávám si trochu jídla coca-colu a pak zase mažu to koleno a vydávám se do tmy. Opravdu nikde ani noha jen Jarda krouží tou svojí rychlostí. Zjišťuji, že přeci jen zpomalil, tak ho trochu sjíždím. Dojel jsem ho po 5 okruzích a směle mi oznámil že si dává taky pauzu . Tak jsme se zasmáli a jedu dále. Netrvá to ale dlouho a už je tu Leoš, který taky je jak bodnutý včeloun . Vytahuju rohlík se šunkou a 5 kol ho za ním jím . Nevím co dřív, jestli jíst, nebo dejchat. Toť otázka.
Myslel jsem si že hlavní nebezpečí noční jízdy bude tkvět v noční zvěři, ale ta je zde ve městě v klidu. Silně opilí pán se nám snaží překážet a opravdu dokonalou sinusovkou se vlní po silnici. Je nutné se trefit do té správné amplitudy . Naštěstí hned v následujícím kole byl projit plotem někam do zahrádek a definitivně zmizel.
Tak už se nám konečně rozednívá, což je známka toho že 24 hodin se pomalu naplňuje. Už se přibližuje i hranice 600km, která padá přesně v 6:45. Svůj dosavadní osobní rekord z loňska padnul v 7:10. Jak se rozednilo přibylo na trojúhelníku zase více borců a začal kroužit i Martin. V 7:17 si dávám poslední pauzu abych si odskočil a převlékám se do již suchého prádla. Teď již mohu jet klidně a uvolněně. Sjíždím se zase na nějaký čas s Lubošem, který má snahu pokořit hranici 500km a do 9. hodin pak krouží po trianglu čtyřicítkou. Klid závodu vyruší snad jen Trádáá, tráádá místních hasičů, kteří nejedou k požáru, ale pouze cvičí. Že si vybrali nedělní ranní hodinu svědčí o tom, že nasazení je u nich profesionální. Místní občané to ale možná vidí jinak . Nám jsou celkem až na ten hluk lhostejní, ale zase si říkám, že jsem možná taky potřeboval probudit . No po osmé hodině už opravdu spíš koukám na hodinky, než šlapu, ale nemůžete se divit. Nádhera je, že Anděl zvedl ruku s roztaženými prsty, jako symbol 5, tedy 5 kol do konce. Nádhera. Pak 4,3,2.
Zase jsem se na chvíli sjel s Jirkou a zasnil jsem se tak kolem sebe a říkám, že je mi líto, že tuhle dopravní značku (a myslím že to byl přechod pro chodce) v příštím kole vidím naposled. Milan sice něco v zádu povídal, ať si dám ještě jedno kolo navíc, ale mávnul jsem rukou. Anděl ukazuje 1, tedy poslední kolo. Všichni jakoby vstali z mrtvých najednou vypálili a já za nima plandal, už jsem neuvysel. Přijíždím do cíle, kde se většina zase rozjíždí . Anděl hned, že jsme jeli moc rychle, takže se do času 9:03 vejde ještě jedno kolo .
Takže jak říkal Milan, přeci jen jsem se na tu značku kouknul ještě jednou .

Neděle 9:03

Tachometr se zastavil na čísle 661,3km. Je zajímavé, že se mi celou noc ani jednou nechtělo spát. Podáváme si ruce a blahopřejeme si navzájem. Zvítězili všichni co dojeli a hlavně, že dojeli v pohodě bez totálního vyčerpání. Ještě společné foto a rozloučení hlavně s Martinem, který nemůže dorazit na vyhlášení v 18hod.
Balíme se s Andělem, stylem naházet vše do auta, protože už na nás přichází spaní. Přesto se nám podařilo odjet až v 10 .
Snažíme se do večera ještě něco naspat, ale mě budí hlad a Anděla nakonec taky . Na šestou večerní se scházíme v Restauraci na Ransku, kolem které jsme včera párkrát projeli . Máme drobné zpoždění asi 15 min, ale říkám si, že se budeme postupně scházet. Naopak jsme vyjukaní že se čeká už jen na nás a málem hrozilo, že nás bude po Bílku hledat auto . Takže se omlouvám za zpoždění.
Předáni cen nás s Andělem trochu zaskočilo, protože tolik darů a hlavně nádherný pohár jsme nečekali. Opravdu si ho moc vážím, ale vážím si i ceny za vítězství v soutěži "Největší Smolař", to prostě ke kolu patří. Myslím že absolutorium si zasloužili všichni, co se vydali na trasu. Škoda jen, že jsme nemohli posedět déle, protože únava byla znát na všech. Díky a těším se na příští ždíreckou 24hodinovku. .

STATISTIKA ZÁVODU:

Ujetá vzdálenost velký okruh:10kol 33,7km celkem 337,3km
Průměrná rychlost velký okruh:30,0km/h
Převýšenína velký okruh:10kol 280m celkem 2800m
Doba jízdy na velký okruh:10kol 1:08 celkem 11:20
Ujetá vzdálenost malý okruh:170kol 1,9km celkem 324km
Průměrná rychlost malý okruh:27km/h
Převýšenína malý okruh:170kol 9m celkem 1540m
Doba jízdy na malý okruh:170kol cca 4min celkem 11:00
Ujetá vzdálenost celkem:661,3km
Převýšení celkem:4340m
Čistá doba jízdy celkem:22:19, průměr 29.5 km/h
Celkový čas:24:00, průměr 27.5 km/h
Počasí:den: polojasno, oblačno, 2přeháňky, teplota 28°C, noc: vítr, 15°C
Doprovod:Anděla Hrubešová

Poděkování:

Díky pořadatelům Luboši Plíhalovi s Jirkou Fidlerem za skvěle připravený závod a samozřejmě všem co se mnou jeli a pomohli mi tak překonat můj osobní rekord a všem, co se zúčastnili a pomáhali, nechci zapomenout i na ženy, které pomáhali při závodě nebo co napekli cukroví, zkrátka všem co nějak přispěli, včetně sponzorů a základní škole ve Ždírci, kde jsme měli zázemí. Díky, byl to pro mě nádherný zážitek a budu na něj dlouho vzpomínat.
Speciální dík patří Andělovi, kterému patří minimálně 50% úspěchu, protože jak jsem řekl bez kvalitního zázemí se nedá takový výkon podat . Díky také Hance Ebertové za pomoc při přípravě na tento náročný závod.

Polar:

Záznam24h

Certifikát:

Foto Galerie:

Valid XHTML 1.1! Valid XHTML 1.1