Vygooglit na: .
  Vygooglit na: .
..:: Bigmig ::
..:: Web ::..
..:: Aktuality ::..
Aktuality

Triangl 24h
Tour de France
..:: Diskuze ::..
Poslední příspěvek
Michal   07.12.
rochic@seznam.cz
dneska by to šl...
Leden 2001  měsíc zpět aktuálni dopředu  měsíc dopředu  o rok dopředu
Listopad 2018
PoÚtStČtSoNe
22232425262728
2930311234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293012
..:: Plánovací kalendář ::..
..:: Aktualizace webu ::..
20.04.2012
..:: Aktualizace stránky ::..
03.07.2008
..:: Čas ::..

Čtvrtek
..:: Statistika ::..
TOPlist
..:: Počasí ::..
Aktuální počasí
..:: Předpověď ::..
Předpověď počasí Předpověď počasí Předpověď počasí Předpověď počasí Předpověď počasí Předpověď počasí
..:: Motorlet ::..
WebDesign by
Petr Hrubeš


Cross-browser compatibility tested with IE8, Opera and Mozilla browsers.
Závody

Reportáže ze závodů 2008


Můj stodevadesátý první triangl...

24 hodinovka Ždírec nad Doubravou

Ždírec – 28.6. - 29.6.2008, start 9.00, Ždírec nad Doubravou

mapka velkého okruhu ' mapka malého okruhu 'výsledky
mapka velkého okruhu ' mapka malého okruhu ' výsledky

Úvod

Kultovní závod Ždírecký triangl patří pro mě už od loňska k závodům, který nesmí chybět v kalendáři a více méně se vše přizpůsobuje jemu. Letos mě ale termín zastihl v nejméně vhodnou dobu .

Musím se nejprve vrátit ke K24, kterou jsem absolvoval minulý týden, a z ní jsem si odnesl několik šrámu po těle, bolavý zadek, naražené pravé koleno a především rameno, které mě nenechá ani pořádně vyspat . Mé první kolo, karbonový Arthur je v nemocnici a zotavuje se s Dual-Control pákou po pádu z K24 a mé druhé kolo Author již není v takové formě, aby zvládlo 24 hodin v provozu. Jednoduchou matematikou nemám na čem jet . Když ještě připočtu, že nemáme v současné době funkční auto a na takovýto závod je potřeba spoustu materiálu dopravit na start, zvažuji rezignaci . Vážně o tom uvažuji, ale když si jen vzpomenu, že mě čeká obhajoba loňského vítězství a já bych utekl od boje , musím udělat všecko pro to, abych se do Ždírce dostavil. To by mi přeci neodpustili . Já je znám...

Jeden plus přeci jenom mám, žolíka, a to je moje drahá ženuška Anděla. Ta na K24 nebyla a tady zase zabojuje. Ždírecký Triangl jí taktéž přirostl k srdci a nemůže si nechat ujít takovou událost. Anděl mi taky laskavě zapůjčila svoje kolo Merida, které je ovšem osazeno výrazně menším rámem, takže budu mít dost problémy s posedem. Hlavně jsem zvědav co se mnou udělá dámské sedlo. Na tom jsem opravdu ještě neseděl. Proto si teď rovnou střihnu 24h . Někdy si říkám jestli jsem opravdu tak blbej, nebo dobrodruh. Během týdne se mi podařilo dopravit kolo a většinu materiálu na chalupu na Bílek a pár drobností už v pátek dovezeme. Tělesná schránka mi dělá opravdu největší starosti. Koleno bolí a rameno se vůbec nelepší. Navíc tím jak v noci špatně spím nedaří se regenerovat únavu z K24. Anděl ten je v pohodě, ten je vůbec vždycky v pohodě. Připraví si zase bohatou lékárničku a bude žehlit průšvihy. Mám obavu, že buď to po dvou třech okruzích úplně zabalím anebo to dojedu až do rána.

Pátek 27.06.2008

V pátek ráno starší dítko přineslo první velké celoroční vysvědčení, tak jsme trochu pooslavovali, ale já už byl myšlenkami jinde. Ve dvě hodiny nám jede autobus na Bílek. Naštěstí klimatizovaný, takže se v tom vedru dá cesta celkem v pohodě přežít. Vesměs se snažím dospat co se dá, ale moc velký úspěch nemám. Ještě musíme nakoupit nějaké jídlo a připravit jídelníček. Vše má svoje místo a čas. Rozhodují maličkosti. Na Bílku mám ještě spousty práce připravit všechno včetně kol na závod. Časovkářské nástavce se ukazují jako klíčový materiál, protože na zkráceném (tedy pro moji postavu) rámu to bude možná jedno z mála míst kde se budu moci držet. Ladím posed skoro 2 hodiny. Bude to velmi důležité správně vyladit pro závod. Dokonce se dá na řídítkách skoro ležet a odlehčit téměř úplně sedací části, která rozhodně není z nejzachovalejších . No uvidíme, začínám být téměř optimistou .

Sobota 28.06.2008

Ráno vstáváme v 6.30. Pomalu balíme. Snídám obědovou porci . Víc toho do sebe nedokážu dostat. Ještě zavodnit. Cítím se nečekaně dobře. Kolem Osmé hodiny vyrážíme. Bratr byl tak laskav a odvezl Anděla i s věcmi do Ždírce. Já si dávám příjemných 6,5km na start. Je teplo 18°C. To snad ani není možno nazvat zahřívací jízdou .
V prostoru startu se hned vítám se všemi odhodlanými závodníky. Jede jich většina, co jela už loni. Padla na mě otázka, kterou jsem samozřejmě čekal. A padla ještě několikrát. "Kolik máš v plánu, kolik dáš? Padne 700? Snažím se všemožně brzdit euforii a uklidnit všechny že o rekordu to tentokrát určitě nebude a o 700km už vůbec ne. Přesto cítím jak mi všichni fandí a stejně bezmezně věří, že zase něco padne. To jsou ty chvíle pro který to člověk dělá a zabojuje i když mu zrovna nejdou karty. Anděl je hned středem pozornosti a ve svém živlu a už diskutuje se všemi o závodě a mezitím pomaha s organizací a mě připravuje jídlo a další věci. Jedna věc je ale vidět hned od začátku. Loni to byla taková potulka za účelem sejít se pobavit a něco zkusit, ale letos je všude cítit mnohem větší odhodlání překonat sám sebe a výkon z loňska a zabojovat na maximum.
Když na startu vidím i dvě starší dámy, babičky, tak opravdu smekám před jejich entuziasmem a radostí z cyklistiky. Později se dozvídám, že jedné z nich je 69let. To se opravdu musí ocenit. Není moc o dvě generace mladších slečen a dam, které by tohle byly ochotny podstoupit.
V útrobách základní školy si prohlížím letošní trasu, která je pozměněná oproti loňsku, protože silnice na Krucemburk je rozkopaná a není možno jí použít. Závod tím získal zase na náročnosti a jeden okruh se prodloužil o 2km. Nic moc, ale podmínky máme všichni stejné.

Padla devátá a Anděl uchopil zvon a odstartoval. Jede se opět tradičně volněji, takový seznamovací okruh a pak od 2. kola každý podle svých schopností a podle jeho potřeb. Kolo začíná impozantně . Hned od 3. km začíná čtyřkilometrové stoupání s převýšením105m. Napoprvé nic moc, ale až se to pojede po 10. to bude kafčo. Raději se držím dost zpátky a testuji kolo, sedlo, posed a vlastnosti Andělčiny Meridy. Bolavé partie až na zadek zatím nezlobí. Je ale ještě brzy něco hodnotit. Ve předu se zatím vytvořil první balík který poodjel.

Od druhého kola jezdím sám. Tedy téměř. Rameno, o které mám největší strach mě zatím nebolí. Většina civilních bolestí na kole totiž nebolí. Naopak když se zněj pak sleze by se člověk nedořezal. Koleno zatím taky drží, ale kopečky a brdky ho hned od startu prověřují. Nahodil jsem takovou standardní rychlost ani moc rychle, ale abych to moc neflákal. Mám v plánu dát 10 okruhů po 36km, ale během dne zjišťuji, že to není reálné. Vítr který fouká všemi směry ubírá sil a času. Daří se mi dělat okruhy kolem 1:16 a potřeboval bych tak 1:12. No nic, musím především myslet na to, že jsem rád že vůbec jedu. Od druhého kola se ozvaly šrámy na zadku . Přisuzoval jsem to zvykáním si na dámské sedlo a naštěstí se to potvrdilo. Zadek se přizpůsobil a až do posledních chvil závodu dal pokoj . Ozvalo se však záhy koleno. Ne však to pravé bolavé, ale kupodivu to levé, které normálně nikdy nebolí. Řeším to různými fintami, ale nedaří se bolest úplně eliminovat. Postupně si zvykám na tuto novou situaci. Jinak je vše celkem OK. Rameno stále sedí na svém místě a nebolí.

Během dne se postupně vykrystalizovalo pořadí a já mám od Anděla zprávu, že jezdím na 3. místě. Přede mnou je dvojice, která viditelně spolupracuje a postupně navyšuje náskok, který dosahuje v devátém kole propastných 36min. Těžko můžu proti tomu nějak bojovat silou, je potřeba zapojit mozek a zaútočit hlavou. Předpokládám, že podle mezičasů oba pojedou 10. okruh a najedou na mě tak 36km, což do tmy v pohodě stihnou a což se bude v noci pro mě těžko stahovat. Budu tedy nucen bez pauzy, kterou jsem původně zamýšlel, vyrazit hned na triangl a pokusit se nějaký ten kilometřík zlikvidovat. No do cíle je ještě daleko a může se stát cokoli. Třeba se zase ozve nějaké to zranění a já budu rád za bronz.

Dokončuji deváté kolo, přijíždím na triangl a hned kroužím. Cítím se až nečekaně v pohodě, tak ani o žádné pauze neuvažuji. Když plánuji nějakou pauzu, tak se vždy zamyslím zda jí opravdu potřebuji. Většinou si uvědomím že ne a tak jedu dál a na pauzu časem zapomenu. Horší je když se mi chce, to se většinou nedá svítit. Jak to v sobě držím déle a déle, většinou se prodlužuje délka zastávky . To bych mohl ale courat taky každých půl hodiny. Těch 15-20 litrů tekutin co vždy vypiju během takového závodu hold občas musí ven. Čurací pauzy dělají až 40% veškerých mých zastávek. Většinou se snažím spojit tedy pauzu s masáží, jídlem a dalšími paralelními činnostmi které to v dané chvíli dovolí. Blbě se třeba přitom pije .

Raději nechám filozofie a dál kroužím. Loni jsem nakroužil slušných 170 trianglů a letos se uvidí, sám jsem zvědav. Anděl to má v noci náročnější. Ve dne mu stačí být každou hodinu ve střehu v noci každých 3-5 min. Tak často se totiž míháme kolem depa před školou. Anděl má vše perfektně připravené. Je to ohromná výhoda, když člověk nemusí myslet na to nejdůležitější na jídlo a pití. Nic jiného už nepotřebuje. Šlapat musí sám. Servis Anděl dotáhl tak do dokonalosti, že mi podal už téměř oloupaný banán. Výsledek se hned dostavil. Řadím banánem, protože jsem ho jaksi rozpatlal po řídícím ústrojí . Ale z takových maličkostí se zde nestřílí. Zajímavé je jak si ostatní kluci (ne všichni samozřejmě, jen ty mladší a ty co jedou poprvé) stěžují, že je to fádní a že by raději do kopců do lesa a že to neutíká a že když kouknou na tachometr, tak tam furt nic nepřibývá . Mě to nějak nepřijde. Nevzpomínám si, že bych koukal na hodinky kdy už tam budem . Naopak mi přijde, že to utíká jako voda.
Je pravda, že o výsledku rozhodujou někdy maličkosti i psychika. Mám ale většinou jiné problémy. Teď se mi stalo, že jsem se přejedl . Pořád trpím pocitem, že mám hlad a najednou nafutrovanej jako almara. Vážnej problém, kterej jsem jen taktak ustál. Zatímco ostatní téměř nejedí a nepijou, někteří jako já mám opačný problém.

Začíná se stmívat a babičky přestali kroužit a popřáli dobrou noc. Říkám si jestli i já budu za 30let schopen sednout na kolo a kroužit po tady tom nakloněným Trianglu. Anděl oznámil, že jsem se už dostal do čela, nečekaně, protože vedoucí dvojice se zasekla na delší dobu v depu. Odpočatí nasedli do rychlíku a rázem jsou z nich lokomotivy. Nevěřili byste co to s člověkem udělá taková hodinová pauza a sprcha. Já tomu věřím protože to znám. O tom já si mohu dnes fakt jen zdát, zatím nestavím, a tak teď jen plápolám někde na chvostu. Občas vystřídám na čele, ale je to nerovný boj. Rozhodně moje baterky už nejsou schopny jet na maximální výkon. Tak ještě se udržet v synchronismu a to je všecko. Je to těžký najít optimum mezi dobou přestávky na regeneraci a dobou jízdy. Mě vychází nezastavovat .

Noc se blíží a na Trianglu začínají svítit světla. Vzpomínám si jak loni dlouho nesvítili. Letos se ale dá svítit a dokonce včas. Mě se ovšem ozývá jiný problém. Jak nesedím na svém kole mám jinak úchop řídítek a dva mozoly na dlaních, kde se vzaly tu se vzaly. Mám sice nástavce a hojně je využívám, ale vždy to nejde. V nejnižším bodě Trianglu je přednost v jízdě a tam musím držet kolo za brzdy. Vymýšlím o další možnosti držení, ale ty nejlepší už jsou jaksi vyplancané .

Neděle 29.06.2008

Kolem půlnoci dělám tzv. půlnoční pauzu . Dávám si teplou polévku. Ta mě vždy vzpruží a narovnám přeslazený žaludek. Vše běží zatím až nečekaně dobře a cítím se lépe než ráno při výjezdu. Ubývají síly , ale dá se to vydržet. Koleno, kterým jsem ráno téměř nehnul, dřep byl včera ještě nedostižný sen, najednou šlape jak švýcary . Už si začnu myslet že kolo léčí v každém množství . No nezařekněmež to. Minutu po poledni opět vyjíždím kroužit. Baterie zase dobyty. Alespoň na chvíli. Hned to cítím. Chlapci stále nepolevují v tempu. Je to neuvěřitelně rozjetý, až se bojím pomyslet na to, že může přijít velká krize. Doplňuji raději cukry, přestože tep už je někde hluboko dole, ale čert jí věř. Teď už stejně neukazuje přesně.
Kroužíme, kroužíme a najednou siréna. Sbor Hasičů má pohotovost. Přijíždí i vůz z nedaleké Chotěboře a my se jim motáme po Trianglu do cesty .Snad to nebylo nic vážného, protože brzy se zase vrátili zpět..
V noci trochu bojuju se zimou. 12°C je při únavě znát. Naštěstí tím, že skoro nestavím není to tak hrozné.

Noc proběhla pak už celkem klidně až na pár, slovy dva, opilců, kteří dělají spíš humbuk než aby byly škodní. Kolem páté se začíná rozednívat. Přichází většinou krize a ani dnes to není výjimka. Mám docela dost velký problém se spánkem. Přes týden jsem nebyl úplně odpočatý a vyspalý a spánkový dluh je na mě znát . Bojuju s tím jak se dá. Vysvobozuje mě až nová sada lokomotiv ), kteří přišli po spánku, po jídle a roztočili ruletu. Přepnutí na vyšší obrátky mě dokonale probralo a už je po spánku.

Ráno už zase krouží i babičky, to je fakt k neuvěřitelné. Tomu říkám morálka. Ukrajujeme poslední hodiny a minuty. To je zajímavé, že jak se blíží konec většinou mám hrozné problémy se zadkem. 23 a půl hodiny se dalo vše jakž takž vydržet a teď to najednou nejde. Spíš to ale přisuzuji tomu, že už jsem o něj dlouho nepečoval, nenamazal, takže začal logicky protestovat. Posledních 20min jedu tedy vesměs ve stoje, ale zastavovat se mi už nechce. Až v posledním kole se dostávám k hranici 690km, abych této mety dosáhnul musím absolvovat půlkolo navíc, které uzavírá čas 24hodin. Jako bych to měl předem vypočtené přesně na sekundu padl nový rekord 690km.

Cíl. 9:03. Zase se čeká už jen na mě . Mám toho opravdu dost. Ani si nedávám sprchu a využívám laskavosti Jirky Fídlera a především jeho syna, který nás s věcmi odváží na Bílek. Bojuju s hladem, ale nevím co do sebe, protože nemám chuť na nic . Ani pít mi nechutná. Vyčerpanost je znát. Anděl mě uklidňuje, že je ze mě cítit aceton jako z mrtvoly . Po kuřeti s rýží se mi konečně dělá lépe a minerálka se taky dá unést. Snažím se usnout, ale to mi taky moc nejde. Spal jsem skoro hodinu, většinou ale jen polehával

14.00 Balíme věci a chystáme se na vyhlášení, protože hned po něm jedeme do Prahy. Je třeba rychle rozmyslet co nechat a co vzít as sebou. S mírným zpožděním přicházíme na vyhlášení výsledků. Nádherná atmosféra umocněná vysokou účastí. Na ujetých km
je hned vidět o kolik se najelo více než loni. Každý si užívá po té dřině. Každý má ten svůj úspěch. Zde nikdo neprohrává. Mám obrovskou radost z loňského putovního poháru, který teď (letos) definitivně připadl mě. Nový putovní pohár pro tento závod s vyraženým jménem vítězů byl vyroben dle historické události.
Náš čas je bohužel limitován, a tak se nemůžeme zdržet déle. V autobuse a ještě dlouho po té se mi nechce věřit, co jsme s Andělem zase dokázaly. V pražském metru nechávám obdivovat cestujícím velký pohár s emblémem Ždíreckého Trianglu, ať si každý užije.


STATISTIKA ZÁVODU:

Ujetá vzdálenost 24h:690km
Ujetá vzdálenost celkem:691.8km
Pauzy celkem25min
Přerušení jízdy:12x
Převýšení celkem:4060m
Nadmořská Výška:min 529mnm, avg 582mnm, max 678mnm
Čistá doba jízdy celkem:23:35, průměr 29.4 km/h
Celkový čas:24:00, průměr 28.75 km/h
Calory rate:576kcal/1h
Calorie celkem:13821kcal
Tep:Avg 127tpm / Max 163tpm
Počasí:jasno, teplota min 11°C, avg 17°C, max 26°C, vítr
Doprovod:Anděla Hrubešová
Velký okruh:
Vzdálenost:36km, převýšení 320m
Ujetá vzdálenost celkem:328km, 9kol
Průměrná rychlost:28.5km/h
Převýšení:2868m
Doba jízdy: 11:28
Pauzy celkem:10min - 9x
Triangl:
Vzdálenost:1 905.263m, převýšení 6.24m
Ujetá vzdálenost:362km, 190+1 kolo
Průměrná rychlost:30.2km/h
Převýšenína:celkem 1192m
Doba jízdy:cca 4min celkem 12:07
Pauzy celkem15min - 3x

Poděkování:

Díky všem, kdo se podíleli na mém novém rekordu, protože každý kdo jel, zvyšoval konkurenci a náročnost, každý má tedy svůj podíl. Sám se člověk nikdy k takovým výkonům nemůže vybičovat.
Díky Andělovi, pomáhal nejen mě ale snažil se pomoci i všem ostatním v mezích možností.
Speciální dík patří Jířímu Fídlerovi - zařídil odvoz na závod a zpět a samozřejmě i za organizaci. Tento dík patří i Luboši Plíhalovi a všem místním sponzorům závodu. Díky byli jste skvělí. Už se moc těším na další ročník.

Závěrem:

Perfektně zvládnutý závod. To není chlouba to je poklona Andělovi. Nebyla nikde ani sebemenší chyba. Jedinou chybu vidím u sebe, že jsem zřejmě nadbytečně pil, takže jsem o to více musel běhat, ale nedokázal jsem odhadnout horko v kombinaci s větrem co s tělem udělá. Dehydratace by byla mnohem horší. Když jsem viděl jak kluci kolem mě strašně málo dodržují pitný režim, nevěřil jsem vlastním očím. S odstupem času nevidím už další prostor na prodloužení času jízdy. Čas 23:35 se stává už pomalu hranicí, co se dá zajet. Je třeba si uvědomit, že jsem byl asi 5x nuceně na malé a to je cca 10min. Zbylých 15min byl čas na masáže, převlečení, jídlo, hovězí polévku, která se nedá moc bidonovat .
Vůbec se mi nechce věřit, že se dá s tak mizernou tělesnou schránkou tohle zvládnout. Čím je mi húř, tím se mi snad víc daří. Doufám, že příště nepojedu se zlomenou nohou .

Polar:

Záznam24h

Certifikát:

Foto Galerie:

Valid XHTML 1.1! Valid XHTML 1.1